Historie a rozvoj vstřikování plastů v ČR

Počátek historie vstřikování plastů ve světě je spojován se jmény bratří Hyattů a s náhodným objevem prvního termoplastu, jímž byl nitrát celulózy, rozpuštěný v alkoholovém roztoku kafru, později známý jako celuloid.

Psal se rok 1870 a v USA postavili bratři Hyattové zařízení, sestávající se z parou vytápěného válce s hydraulickým pístem a tryskou, umístěnou kolmo na osu válce a dosedající na dvoudílnou ocelovou formu, která byla uzavírána druhým hydraulickým válcem. Vtok byl veden přímo do dělící roviny formy. Toto byl první vstřikovací stroj, na kterém byly vyrobeny první výstřiky: nitrátem celulózy byly obstřikované kovové přezky pro potřebu armády USA a byly takto nahrazeny třeba dřevěné rukojeti štětek na holení J

Historii technologie vstřikování plastů v ČR lze rozčlenit do tří etap, které se od sebe liší v závislosti na politickém uspořádání státu a z něho plynoucí ekonomická potence naší republiky.

1. etapa: období první republiky (1918-1939)

Úroveň plastikářského a gumárenského průmyslu v tehdejší ČSR odpovídala situaci ve vyspělých evropských státech. Pozornost byla věnována především gumárenskému průmyslu a rozvoji zpracování reaktoplastů s použitím technologie přímého lisování a později vytlačování. Výroba a zpracování termoplastů vstřikováním byly v počátečním stádiu a vývoji.

Do historie rozvoje zpracovatelských strojů se u nás zapsal Ing. Jaroslav Vltavský, který si po desetiletém působení u železářské firmy Linhart založil v Rakovníku svoji vlastní firmu (později TOS Rakovník), v níž zpočátku vyráběl sušárny na chmel. Později výrobu rozšířil o další strojírenské výrobky (mechanické lisy na cukr, formy na lití homolí, lisovací formy na keramiku, lisy na ovoce, šamotové mlýnky, pračky na ovoce aj.). V letech 1919-1920 vyrobila firma Vltavský první hydraulický vulkanizační lis pro firmu Baťa. Po úspěšném ověření byla výroba těchto lisů rozšířena. Dodávaly se zejména firmám Baťa a Matador Bratislava.

2. etapa: tak zvané období budovatelské (1945-1989)

Poválečné období se vyznačovalo likvidací válečných škod, reorganizací národního hospodářství a postupným znárodňováním soukromých firem. V oblasti plastikářské výroby se často využívalo materiálů a technologií převzatých od německých firem (v době okupace i bezprostředně po válce). Technologie vstřikování plastů se postupně začala prosazovat u nově se formujících státních podniků. Jako příklad lze vysledovat vznik n. p. Plastimat v Jablonci nad Nisou v roce 1946 a začátky vstřikování na vstřikovacích strojích Eckert Ziegler a TOS Rakovník.  Druhý zpracovatelský gigant se budoval ve Vrbně pod Pradědem. Utváření podniku Lisovny tzv. nových hmot probíhalo téměř deset poválečných let. Vznikaly další závody Elektropraga, Kovoplast, KOH-I-NOOR. Vývoj a výroba vstřikovacích strojů nadále pokračovala v n. p. TOS Rakovník.

Postupně byla opouštěna koncepce pístových strojů a do roku 1970 byl realizován vývoj a výroba šnekových strojů v osmi základních typech s uzavírací silou od 320 do 10 000 kN. V roce 1972 se též změnilo původní označování našich vstřikovacích strojů z CSE na CS podle standardu EUROMAP. V této době byla technická úroveň strojů CS srovnatelná s konkurenčními zahraničními stroji, jako Engel, Battenfeld, Arburg. Proto jich bylo ve vstřikovnách tolik…

Ovšem další vývoj začal oproti zahraniční konkurenci hrubě zaostávat po nasazení mikropočítačů do nových řídicích systémů a použití proporcionální hydrauliky, umožňující dokonalejší řízení a regulaci vstřikovacího procesu. Dalším hrubým zásahem do vývoje vstřikovacích strojů v TOS Rakovník bylo politické rozhodnutí o přesídlení výroby z Rakovníku…, ale o tomhle článek nepojednává a ani nechce.

3. etapa: období novodobé (po roce 1990)

Během tohoto období došlo k postupnému vyrovnání úrovně s vyspělými zeměmi, a to ve všech oblastech technologie vstřikování: polymerní materiály, moderní vstřikovací stroje a periferie, konstrukce a výroba vstřikovacích forem a realizace nových, modifikovaných způsobů vstřikování. K modernizaci strojového parku přispěl nástup zahraničního kapitálu a rozvoj zakázek pro atraktivní aplikace automobilového průmyslu, elektroniky, stavebnictví a telekomunikační techniky…

V popředí zájmu jsou v současné době zahraniční firmy s provozy na území ČR, jako je Magna Exteriors, Faurecia, Automotive Lighting Jihlava, Varroc, dále Mecaplast Žebrák, Robert Bosch ČB, Hella Autotechnik Mohelnice, Koito Žatec, Grupo Antolin Turnov, Witte, TE Connectivity a další. V silné konkurenci úspěšně podnikají i ryze české vstřikovny plastů. Uvedu příklady: Kastek Uherský Brod, Zálesí Luhačovice, Lisovna plastů Velké Meziříčí, Linaset Budišov nad Budišovkou, Knoflíkářský průmysl Žirovnice, Formplast, KZK Bojkovice, Formex Brno, KP-KOPRO, Montix, K plasty, PF PLASTY CZ, Brano, Rompa Vyškov, Alca plast, Isolit Bravo, Kasko, Gumotex, Plastika Kroměříž, Letoplast. M-plast. No a v neposlední řadě Čegan s.r.o.

Do tohoto období je třeba ještě nostalgicky zahrnout a zakomponovat naši stopu v rozvoji vstřikování plastů v ČR, jeden vstřikolis, který v sobě nese celou výše uvedenou historii…

V oblasti vstřikovacích strojů představil TOS Rakovník v roce 1995 na MSV v Brně vstřikovací stroj „nové generace“. Byl to stroj VS 160 s uzavírací silou 1 600 kN. Přesně typ našeho vstřikolisu, který ve firmě Čegan sloužil až do konce dubna 2023. Možná, nepamatuji si přesně, jsem tento stroj viděl na vlastní oči, protože v roce 1995 jsem byl povinným účastníkem MSV Brno, jakožto student druhého ročníku střední průmyslové školy… J

Tento stroj, dnes již legendární, byl nahrazen jedním z nejmodernějších a nejúspornějších, plně elektrických vstřikolisů společnosti Arburg. Král je mrtev, ať žije král, ale o tom již v dalších číslech časopisu.

Jan Veselovský